200. lehký protiletadlový pluk - Východní
Téhož dne (21. května) vydal gen. Mézl (Gak) současně se zrušením 11. praporu rozkaz k reorganizaci bývalé jednotky na 200. lehký protiletadlový pluk – Východní. O den později byl jeho rozkaz vykonán. Dne 27. května byl proveden našimi parašutisty atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Následná perzekuce doma hodně posílila bojové odhodlání našich zahraničních jednotek i chuť po opětovném nasazení do boje.
15. června se u jednotky konala velká přehlídka, při níž 52 lidí dostalo čs. válečný kříž, nebo medaili za chrabrost od ministra národní obrany.52) V této době také u pluku probíhaly odvody k letectvu. 17. června zahájila činnost plukovní škola.53) 21. června prapor 500. odjíždí k syrským hranicím do Ez Zibu. Prapor 501. odjíždí k syrským hranicím do Ez Zibu o 2 dny později a prapor 502. se teprve staví a doráží poslední. V této době dobyli Němci Tobrúk a směřovala na Bardíju až k Alamejnu a pluk zaujímá spíše pěší obranu v okolí Haify proti případným vzdušným výsadkům. 24. června proběhl nábor do československého letectva (bylo podáno 418 žádanek, ale nakonec odjelo jen 171 uchazečů).
Dne 3. července oficiálně zahájil činnost 502. prapor v souladu s rozkazem ze 21. května 1942. O devět dní později (12. července) byl tento prapor odeslán s instruktory do Khal Mansury k pěšímu výcviku. 21. července byl 500. prapor pověřen protiletadlovou ochranou Haify (byl zde jeden z ropovodů zásobujících britské středomořské loďstvo), kterou zde spolu s ochranou proti výsadkům prováděl až do poloviny listopadu 1942. 501. prapor byl pověřen protiletadlovou ochranou Bejrútu. 27. července pluk přidělen k 17. brigádě. Na cestě do Palestiny se rozrostl početní stav jednotky, neboť se připojilo 141 mužů z výcvikového střediska.54)
K prvnímu srpnu 1942 je po příchodu několika set nováčků v pluku 1266 mužů, z toho je 56 důstojníků (hlavní výzbrojí protiletadlového pluku byla 36 kanónů Bofors ráže 40mm).55) Jednotka má mít tři prapory (500., 501., 502.) se 12 rotami a pomocnými četami. 5. srpna byla 5., 6., 8. rota 501. praporu poslána do Bejrútu a 7. rota k 500. praporu do Haify. Do poloviny září se jednotky vrátily zpět do výcvikového tábora.
Dne 12. srpna proběhly změny v nejvyšším vedení - generál Auchinleck byl nahrazen generálem Alexandrem a 20. srpna byl ustanoven velitelem 8. armády generál Montgomery.56)
Začátkem září proběhly odvody k letectvu. Jednalo se o 120 vojáků a 6 důstojníků.57)
Dne 4. listopadu se podařil za pomoci vydatných amerických dodávek britský průlom u El Alamejnu.
Z velitelství přišel rozkaz: „K 1. prosinci má být skončen výcvik“.58) V polovině prosince měl být pluk včleněn zpět do 8. armády. Pluk vyjel 27. prosince v 830 a dorazili na místo, tedy do Tobrúku do 30. prosince 1942, téhož dne pak přešel pluk pod velení 17. protiletadlové brigády (jejím velitelem byl D. Dunlop).59)
Dne 2. ledna 1943 převzal úkoly po 57. lehkém protiletadlovém pluku. Dva prapory (500., 501.) mají chránit město a jeden (502.) letiště El Adem a Bu Amud.60) Roty z praporu 502. byly rozděleny tak, že 11. a 12. rota byla umístěna v El Ademu a 9. a 10. rota v Bu Amudu. Okolo 9. ledna se 9. a 11. rota se přesunuly chránit místní nádraží.
Naši vojáci mezitím cvičili i jako pozemní jednotka, okolní protiletadlové jednotky si u nás doplňovaly pěší výcvik.61) Mezitím 23. ledna padnul Tripolis.
Dne 9. února vydal plk. Klapálek rozkaz veliteli dílenské čety kpt. Emilovi Grünhutovi-Grégrovi, aby na okolním bojišti vyhledal britský nebo německý tank a po jeho opravě ho použil k výcviku řidičů. Do 16. února se jim podařilo nalezený britský tank Valentine opravit. Od 20. února se měl rozběhnout třikrát týdně běžný tankový výcvik po praporech, jehož se měl účastnit vždy 1 důstojník po 2 mužích z každé roty, praporní čety a samostatné čety.62)
Dne 20. února sestřelili při německém nočním náletu vojáci 7. roty ze stanoviště S-5 resp. tamní poločeta jeden Junkers Ju 88, na druhou stranu měl pluk ten den i 1 mrtvého a 3 těžce raněné.63) 27. února se přesunula 1. rota na letiště u Martuby (asi 160 km západně od Tobrúku).64)
Dne 1. března přijel generál Sir H. Maitland Wilson na přehlídku našeho pluku.
18. března začíná spojenecká ofenzíva v Tunisu. 24. března přijel k jednotce generálmajor Pollock, inspektor všech protiletadlových jednotek na Středním východě, byla mu předvedena ukázka střelby na pohyblivé pozemní cíle.65) Po 30. březnu poslali do Ruska k tamní naší jednotce několik důstojníků.66)
Dne 2. dubna se přesunula 1. rota na letiště u Luigi Savoia za městem Dernou.67) Za několik dní se do tohoto prostoru stahuje i 9. a 12. rota z 502. praporu. Místo těchto jednotek přibyl do Tobrúku 100. britský prapor.68) 14. dubna vyráží se tam přesunuly i 10. a 11. rota a přesuny dále pokračovaly. 23. dubna v Tobrúku byl odhalen pomník padlým Čechoslovákům.
Velitel britské protiletadlové brigády Dunlop byl povolán do Tripolisu. Během pobytu dílenská četa pluku dodala a opravila z okolí Tobrúku 103 vozů69) a pro naši jednotku mj. i dalších 7 Boforsů a také dva britské tanky Valentine.70)
S oběma tanky byl neprodleně zahájen 6. května každodenní tzv. instruktážní kurs pro řidiče a střelce, ale také pro rotní a praporní mechaniky.71)
V polovině května 1943 padl Tunis a přišla kapitulace.
Dne 12. června předal pluk ochranu nad tobrúckým nebem i svou těžkou výzbroj britské jednotce (nepochybně se jednalo o 2. britský protiletadlový pluk)72) a za 4 dny se začal přesunovat do Egypta, odkud měl být vypraven do Anglie. Strávili zde 5 měsíců a 12 dnů. 16. června odjíždí z tobrúckého nádraží do Egypta 501. prapor, o dva dny později i zbytek pluku. 29. června začali vojáci 200. čs. pl. pluku a Výcvikového střediska nacvičovat poslední přehlídku.
Dne 1. července 1943 přijeli se vrchní velitel spojeneckých armád na Středním východě, generál Sir Henry Maitland Wilson, genmjr. Pollock a další rozloučit s československou skupinou. Dne 3. července vyjelo Výcvikové středisko a 4. července vyjel pluk podél Suezského průplavu do přístavu Tewfik. O dva dny později, tedy 5. července vyjelo 1326 mužů naší jednotky lodí Mauretania z Tewfiku (v Rudém moři) okolo afrického mysu Dobré naděje do Británie.
Dne 11. srpna doplula Mauretania do Liverpoolu.
26. srpna 1943 byl 200. protiletadlový pluk oficiálně rozpuštěn a jeho vojáci většinou posílili 1. československou samostatnou brigádu.
Asi 100 našich vojáků však na Středním východě z různých důvodů zůstalo, mimo jiné i skupinka českých žen, které sloužily u jednotek ATS (Auxiliary Territorial Services). Ty musely podle smlouvy s ATS setrvat na svých místech až do konce války i na Dálném východě. Až koncem roku 1945 byly povolány do Jeruzaléma k naší misi a obdržely vojenskou knížku a mohly se připravit na odjezd. Za svou službu byly jako příslušnice 8. armády odměněny medailí Africa Star. Odjely lodí přes Suez do Neapole a odtud vlakem do Prahy, kam dorazily 20. března 1946.73)
Poznámky:
52) str. 27, Gottlieb, F.: Po druhé Tobrúk. Naše vojsko, Praha 1946
53) str. 45, Gottlieb, F.: Po druhé Tobrúk. Naše vojsko, Praha 1946
54) str. 227, kol. autorů.: Vojenské dějiny Československa IV., Praha 1988
55) někdy se uvádí i počet těchto protiletadlových děl na 42 kusů. In: str. 227, kol. autorů.: Vojenské dějiny Československa IV., Praha 1988
56) str. 142, Klapálek, K.: Ozvěny bojů. Naše vojsko, Praha 1987
57) str. 52, Gottlieb, F.: Po druhé Tobrúk. Naše vojsko, Praha 1946
58) str. 54, Gottlieb, F.: Po druhé Tobrúk. Naše vojsko, Praha 1946
59) str. 67, Gottlieb, F.: Po druhé Tobrúk. Naše vojsko, Praha 1946
60) str. 70, Gottlieb, F.: Po druhé Tobrúk. Naše vojsko, Praha 1946
61) str. 81, Gottlieb, F.: Po druhé Tobrúk. Naše vojsko, Praha 1946
62) str. 26. Pilař, Pavel: Československé tanky v Tobrúku. In: HPM 8/1997, Praha 1997
63) str. 91, Gottlieb, F.: Po druhé Tobrúk. Naše vojsko, Praha 1946
64) str. 127, Gottlieb, F.: Po druhé Tobrúk. Naše vojsko, Praha 1946
65) str. 129, Gottlieb, F.: Po druhé Tobrúk. Naše vojsko, Praha 1946
66) str. 158, Klapálek, K.: Ozvěny bojů. Naše vojsko, Praha 1987
67) str. 132, Gottlieb, F.: Po druhé Tobrúk. Naše vojsko, Praha 1946
68) str. 136, Gottlieb, F.: Po druhé Tobrúk. Naše vojsko, Praha 1946
69) str. 132, Gottlieb, F.: Po druhé Tobrúk. Naše vojsko, Praha 1946
70) Druhý tank Valentine byl získán 5. dubna a opraven a zprovozněn nejpozději do 24. dubna 1943, kdy byl veřejně předváděn. str. 27, Pilař, Pavel: Československé tanky v Tobrúku. In: HPM 8/1997, Praha 1997
71) str. 27, Pilař, Pavel: Československé tanky v Tobrúku. In: HPM 8/1997, Praha 1997
72) str. 144, Gottlieb, F.: Po druhé Tobrúk. Naše vojsko, Praha 1946
73) str. 11, kol. autorů.: Ženy bojující. Praha 1992